středa 21. prosince 2016

Kalendář tureckých receptů na rok 2017


Tentokrát se autorky Nicol a Bára zaměřily na turecké dezerty.

Musím se přiznat, že jsem na tureckých sladkostech závislá:)
Za těch pár let tady jsem se už i některé naučila dělat sama a díky kalendáři se jestě nějaké přiučím.



Zpráva od Báry:

Tramtadadááá! Kalendář tureckých receptů na rok 2017 je hotový!
Letos v něm najdete 12 receptů na výtečné turecké sladkosti, takže si od Ježíška kromě kalendáře přejte i o číslo větší kalhoty!:-) Všechny recepty jsem poctivě uvařila a snědla, kvalita zaručená! Navíc tam najdete seznam prodejen, kde koupit turecké potraviny v ČR.
Cena je stejná jako u předchozích ročníků - 150 Kč + poštovné po ČR 50 Kč. Do zahraničí zasíláme dle tarifu ČP. V Turecku zašlu před Silvestrem.
A stejně jako loni je kalendář charitativní. Všichni, kdo se na něm podíleli, pracovali zadarmo. Získané peníze se rozdělují na tisk (cca 70 Kč/ks) a zbytek peněz jde na občanské sdružení SMÍŠEK.
Pokud máte zájem o kalendář, pište na tureckykalendar@gmail.com. Napište svoje jméno, adresu, požadovaný počet kalendářů a jak budete platit. Obratem vám odepíšeme.
Jo a abych nezapomněla! Ještě máme nějaké loňské kalendáře, tak prodáváme taky, kus za pade:)
Třeba letos trhneme rekord! Tak klidně sdílejte, sdílení = víc peněz pro děti:-)
Díky a mějte se krásně!

Objednávejte:) A po celý rok 2017 si vychutnávejte turecké dobroty.




čtvrtek 3. listopadu 2016

Turečtina nás spojuje




Rok 2016 se pomalu blíží ke konci, můj malý syn Oliver už má 6 měsíců a já už pomalu přemýšlím co podniknout v tom novém roce 2017:)

Ráda bych na jaře uspořádala kurz v Antalyi. Tentokrát, ale takový trošku jiný. Jaký by měl být mám zatím jen v hlavě, ve svých představách, ale brzy se s vámi o vše podělím.

Před pár měsíci jsem dala svůj poslední intenzivní kurz a pak jsem se už jen věnovala malému Olíkovi:)

Na můj poslední kurz přijela slečna z Čech:) Už při našem prvním setkání před nemocnicí v Antalyi jsem cítila, že k sobě máme blízko. Jako bych ji už znala.

Během kurzu jsme toho spolu zažily hodně, poznaly jsme jedna druhou a staly se z nás kamarádky:)

Ano,  turečtina, Turecko a sdílení podobného osudu (tím myslím to štěstí, že nás život zavál až sem) nás spojilo dohromady.

Po kurzu jsem Danu požádala o krátké shrnutí našeho kurzu:) Ráda bych se s vámi o toto krátké povídání, které Dana napsala pro vás podělila.

Dani, děkuju za všechno!


Dana/Kočí u Chrudimi/Selçuk ☺
Herkese merhaba! / Zdravím vespolek!
Abych mohla plnohodnotně popsat svůj kurz turečtiny a čas strávený s Míšou Canbulat, i vlastně trošku ji samou (pochopíte dále), musím nejprve nastínit důvody a okolnosti, které mě k němu přivedly. Držte se, bude to jízda!, jejíž peprnou část, jak později pochopíte, si se mnou neplánovaně střihla i Míša.
Moje, v té době netušená, cesta k Turečtině započala na konci září 2013. V průběhu 3 dnů jsem složila státnice v oboru restaurování kamene, řádně to oslavila, vystěhovala se z bytu, sbalila krosnu a odjela poprvé v životě do Turecka – na 2 měsíce za prací do antického města Efezu. Vzhledem k načasování odjezdu, jsem neměla čas zjišťovat ani připravovat nic a odjela jsem „do země půlměsíce“ s tím, že mě někdo vyzvedne na letišti, že se vyspím a že tam snad bude teplo …
Hotová Alenka v říši divů … na začátku listopadu, nutno dodat!
Po probuzení ve studeném Selçuku (ráno jsem se dozvěděla, kde to vlastně jsem) následoval nástup do práce – Efezu, kde jsme začali restaurovat Hadriánův chrám. Dva Češi (mí spolužáci), vedoucí projektu Rakušan, já a čtyři dělníci Turci. Komunikačním jazykem byla angličtina – ale … pouze pro nás „yabancılar“ (cizince) … končetiny v kombinaci se zvuky a skřeky zprostředkovaly komunikaci se zbytkem týmu na stavbě.
Tak, myslím, že jsi, milý čitateli, v obraze. Moje další pobyty následovaly: 2014 – 4 měsíce a 2015 – přes 3 měsíce. Za tuto dobu, což už dohromady dělá něco přes 9 měsíců života v Turecku – 5x v týdnu 10h denně na place se 4mi Turky, jsem byla už docela slušně vybavena slovní zásobou … tureckými slovy a pár frázemi ze stavby, restaurování a archeologie. Čas se učit turecky po práci 0, gramatika 0 …
Turecko mi učarovalo, stejně tak jako Turci, se kterými jsem už byla docela schopná komunikovat, avšak strašně „zítra pršet“, „kladivo“, „zima … brrr“ …
Tradááá … už se to blíží! … Když jsem se na začátku listopadu 2015 vrátila ze studeného Turecka do ještě studenějších a šedivých Čech, myšlenka na návrat zpět se mi vloudila do hlavy asi po 5ti dnech. Neměla jsem byt, závazky a práci pro Efez jsem měla v počítači … začala jsem googlit a rozhazovat sítě. Zkusila jsem kurz v ČR, vypátrala 2 Turkyně a jednoho Turka v ČR, ale nebylo to ono. Byl to komplikovaný proces. Nakonec jsem se progooglila k bytům v Selçuku a lidem, kteří v Turecku na vlastní pěst žili. Mimo jiné jsem dostala 2 nezávislé typy na turečtinu s Míšou a vynadáno od kamaráda, že už o tom Turecku mám přestat žvanit a něco dělat! Moje rozhodnutí se usadit v malém Tureckém městě, které jsem znala, silně motivované zdokonalením mé turečtiny, tak dostalo přesnější obrysy.
Napsala jsem tedy Míše, která mi s mojí nerozhodností dost výrazně pomohla stanovením mezního termínu našeho intenzivního kurzu v Antalyi, kvůli jejímu blížícímu se porodu. Ještě před vánoci jsem bookla jednosměrnou letenku a na konci ledna přistála v noci v Antalyi, kde jsem měla ráno začít 7mi denní kurz! Jenže! Díky bohu jsem uměla už turecky „dost dobře“ na to, abych si poklábosila na letišti s policií. Vlastně na základě svojí touhy komunikace v turečtině jsem se při přátelské debatě od pana policisty dozvěděla, že mi zbývají 4 dny pobytu v Turecku … To, že jsem byla skálopevně přesvědčená, že mají chybu v systému a důvody toho proč to nakonec chyba nebyla, Vám tady asi nevysvětlím … byl to prostě fakt. Fakt, se kterým jsem stála ve čtvrtek 02:15 v Antalyi na letišti. Měla jsem 4 dny, z toho 1 plnohodnotný pracovní den, pak pátek a víkend. Tj. jeden a půl den na vyřízení žádosti o přechodný pobyt nebo pořízení letenky do Čech na neděli. Kurz turečtiny, kvůli kterému jsem se odhodlala k cestě za novým domovem, jaksi z minuty na minutu přestal být aktuálním tématem mého života.
Míša si na mě chystala turečtinu, já na ní výpočet dní svého pobytu v zemi a dalších milion dokumentů. Ráno, po mé polo probdělé noci jsme se konečně sešly! A já na ni začala chrlit, fakta, čísla, pravidla a svoje zoufalství. Míša, s ledovým klidem začala jednat a naše společná honba za IKAMETem (povolením k pobytu) byla zahájena. Vlastně, tak trochu, i můj kurz turečtiny – Míša se mnou oběhala všechno, ale skoro nikam semnou nemohla dovnitř, takže s lektorem „v zádech“ jsem si dávala první lekce na tureckých migračních úřadech.
Zvládly jsme to, zvládly jsme i elektronickou žádost na stránce, která 35 hodin z 36, které jsem měla, nefungovala. Už jsem byla v Turecku legálně a kurz mohl začít! A začal! A byl skvělý tak jako Míša!
Míša do mě nasypala gramatiku přítomného času zahrnující všechno a k tomu milion slovíček. Odpověděla každý můj dotaz (i ten sebedivnější) + ještě k tomu vždy přidala něco, co se mi bude hodit taky, vždy 100% trefně a přesně (kdyby to neudělala, za týden bych se jí na to musela zeptat ☺).
Kvůli IKAMETí schůzce na migračním v Izmiru (měla jsem v plánu se usadit v Selçuku) jsme musely kurz po čtyřech dnech přerušit. Nakonec to pro mě ale bylo skvělé, protože jsem si všechno zažila, procvičila v praxi a mohly jsme navázat dál.
Asi po týdnu jsem se do Antalye vrátila na dalších 5 dní kurzu – minulý a budoucí čas, přivlastňování atd. + zodpovězení mých dalších milion dotazů, opět bravurně.
S Míšou jsme spolu strávily 10 dní, značná část kurz turečtiny, nezanedbatelná část můj IKAMET a také společné posezení, popíjení čaje, poobědvání i jeden společný nákup jsme si daly. Dozvěděly jsme se jedna od druhé hodně věcí (díky, že jsi to přežila, Míšo ☺).
Míša je nejenom skvělá ženská, která mě opravdu podržela a podpořila na 200%, ale především (píšu o té turečtině, že ☺) vynikající lektorka. A ať to bude znít jakkoli předimenzovaně, musím říct, že jsem se za celý život nesetkala s tak dobrým lektorem cizího jazyka. Měla jsem pocit, že se mi chvílema Míša vkradla do hlavy a přesně zkoukla kudy, jak a kam ty věci, který mi říká, tečou, kde se zadrhávají a jak se ukládají. Tomu přizpůsobila vše, tempo, metody, rady … Neskutečná empatie, efektivita a lehkost!
Lektor cizího jazyka je člověk, který vám předává nějaký kód – v případě turečtiny je to spíš rovnice ☺, který on sám zná jak vlastní boty a pro vás je to džungle … a Míša, ta vás vezme za ruku a krůček po krůčku provede její dokonale opečovávanou růžovou zahradou tureckého jazyka bez jediného škrábnutí … tu zastaví, nechá Vás přivonět, tu Vás nechá si kvítko utrhnout …
Toto je moje metafora na její způsob výuky, na její sdílnost studijních materiálů a cenných zkušeností …
Míšo, her şey için çok teşekkür ederim,
za turečtinu, kterou jsi mi doslova „vložila do hlavy“ a já po třech sezónách mohla začít říkat svoje první ucelené turecké věty! Tuhle sezónu chlapi v Efezu doslova padali na zadek, jak jsem ukecaná … turecky! Otevřely se mi dveře do nového Turecka …
Děkuju Ti také za Tvou ohromnou podporu s mým IKAMETem, pojištěním atd., však toho bylo spoustu!
A Tobě, milý čitateli, kurz turečtiny s Míšou vřele doporučuji!
Jestli váháš, neváhej, jestli se bojíš, neboj se! Jdi do toho a poznej ten skvělý „hobití“ jazyk, zemi a Turky se vším všudy!






Balíček z Turecka do Česka a zpět

Mám v hlavě malý projekt a na ten potřebuju najít způsob jak dopravit levně a rychle balíček z Turecka do Česka.

Jak jsem si tak nad tím lámala hlavu, asi jsem do vesmíru vyslala nějakou zprávu, která se mi vrátila s odpovědí v podobě e-mailu. 

V e-mailu mě oslovila zásilková služba s tím, že by se mnou rádi udělali rozhovor:)
No není to náhoda? Hned jsem to běžela povědět manželovi a ten byl v šoku jak velké dítě štěstěny jsem:)

S Tureckou poštou PTT mám sice dobré zkušenosti, ale někdy jim trošku dlouho to dodání trvá a tak Delibarry mi přišla jako dobrá i cenově přijatelná alternativa:)

Až odešlu první balíček, ráda se s vámi podělím o zkušenosti.




No a tady je ten rozhovor se mnou:)

Přeju vám hezké čtení.



Hezký den, Míšo. Jak jste se dostala až do Turecka, konkrétně do Antalye?

Také přeji hezký den v DeliBarry. :)
Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že bych žila v Turecku. Dle mého názoru to byla souhra náhod a také z velké části osud. Mé první kroky směřovaly na Severní Kypr, kde jsem nějakou dobu pracovala a seznámila se s mým manželem. Manželova rodina žila a nadále žije v Antalyi. Když jsem do Antalye přijela poprvé tak to byla láska na první pohled. Byl to pro mě ráj. Krásné počasí, moře, čerstvé ovoce a zelenina, úžasní lidi a žádný shon co jsem znala z Čech. Věděla jsem, že tady chci žít. Nedávno jsem propadla nostalgii a o mé cestě na Kypr a mém životě v Turecku  napsala článek na můj blog – Moje Turecko.
Celý článek najdete zde:

neděle 30. října 2016

Zimní čas???




Změna času v Turecku? Ne ne u nás se hodiny nezměnily. Zůstává nám už navždy čas letní.

Hodiny se nám dnes ráno v Turecku poprvé nevrátily zpět na zimní čas.

Momentálně máme mezi Českem a Tureckem 2 hodiny rozdíl.

Teď je v ČR 7:00 a v TR 9:00

Yapacak bir şey yok.
Burası Türkiye :)

úterý 25. října 2016

5 set nových sloves


Po delší odmlce tady máme nový set sloves:)
Tak hurá do toho:)

KOLAY GELSİN!






Slovenská verze

neděle 25. září 2016

Bramborový börek Made by Mishi

Ani dvě děti mě nezastaví:) Včera k nám měla přijít návštěva a tak jsem přemýšlela co dobrého udělat. Miluju, že Turci nechodí na oběd. Že nemusím vyvařovat. Ale....když příjdou tak je zvykem nabídnout více než jeden druh pohoštění. Tedy něco slaného, něco sladkého, něco malého, něco většího ... :)

Já jsem jako slanou dobrotu vybrala patatesli börek, tedy börek s bramborama, protože všechny ingredience jsem doma našla jednoduše. Použila jsem to stejné těsto jako minule na baklavu a oproti böreku z klasické yufky, byl tento börek lehčí na strávení a celkově se mi zdál chutnější.

Pokud si budete chtít udělat taky takovou malou tureckou dobrotu doma, tak
budete potřebovat :

  • 1 x baklavalık yufka/těsto na baklavu
náplň:
  • 4 kabuklu haşlanmış patates/ 4 uvařené brambory ve šlupce
  • 1 kuru soğan/1 cibule
  • 1 yemek kaşığı salça/1 lžíce rajčatového protlaku (já jsem nepřidala)
  • 1 tatlı kaşığı pul biber/1 lžička pul biber něco jako čili, jde o palivé koření
  • 1 çay bardağı sıvı yağı/ 1 čajová sklenička oleje (já jsem pužila olivový) (100 ml)
  • tatlı kırmızı biber/ sladká červená paprika
  • tuz, karabiber/ sůl, pepř
směs na potření plátů těsta:
  • 2 x yumurta/ 2 vejce
  • 1 su bardağı yoğurt/ 1 sklenka jogurtu (200 ml)
  • 1 su bardağı sıvı yağı/1 sklenka oleje (200 ml) (použila jsem olivový)
  • 1 şişe soda 200 ml/ soda 200 ml
na potření böreku
  • 2 x yumurta sarısı/ 2 žloutky

Jako první  si uvařte brambory ve slupce, které pak rozmačkejte, můžete je i natrouhat na struhadle.

Dejte na pánvičku olej a osmažte cibuli nákrajenou na jemno. Pak můžete přidat rajčatový protlak. Poté brambory, červenou papriku, pul biber (něco jako čili/pálivá paprika), sůl a pepř. A vše společně trošku opržte.



Připravte si směs na potření plátů těsta:

vejce+jogurt+olej+soda
(já jsem vše rozmixovala mixérem)



    Tak a teď co s těstem?

    Je to jednoduché:)
    První dva pláty dejte na sebe a druhý plát natřete směsí. Na něj dejte třetí plát, ten také natřete směsí a položte na nej čtvrtý plát, ten také natřete a nahoru dejte poslední pátý plát. Ten lehce potřete a na jednu stranu dejte část náplně a srolujte do ruličky. Tu pak přeneste na plech. Plech buď dobře vymastěte nebo dejte na plech pečící papír.



    ***************************************náplň
    ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ lehce natřít směsí
    _______________________________________ 5.plát
    ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^natřít směsí
    ________________________________________ 4.plát
    ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^natřít směsí
    ________________________________________ 3.plát
    ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ natřít směsí
    _______________________________________ 2.plát

    _______________________________________ 1.plát



    Na plech výjde 5 ruliček, které pak nakrájejte a pomastěte žlutkem. Můžete také posypat sezamem nebo çerek otu.


    Pečte na 180 stupňů cca 30 min dozlatova.







    Afiyet olsun!


    pátek 16. září 2016

    Domácí baklava

    Tak a máme po Kurban bayramu. Letni sezona nám pomalu končí a v Antalyi nám teploty klesají na 35 stupňů:) Tohle období mám moc ráda. Už není takové horko, nemusím přes den pouštět klimatizaci a s klukama si teď budeme moc užívat dlouhé procházky po okolí.

    Tento Kurban bayram proběhl v klidu v rodinném kruhu.
    Poprvé za 7 let v Turecku jsem se pustila do baklavy. Nevím proč jsem to nezkusila už dřív, není to totiž nic moc těžkého, pokud při přípravě použijete už hotovou yufku vyrobenou přímo na dělání baklavy. V Česku se dá sehnat pod názvem Filo/Phyllo těsto. Ty odvážnější si těsto můžou připravit doma. Nejdůležitější je, ale těsto dobře vyválet na tenké pláty, což nedokáže ani moc Turkyň. Já teda zvolila tu rychlejší a jednodušší verzi:)

    Co budeme potřebovat:


    • Těsto na baklavu: V Turecku máme těch značek hodně. Já jsem kupovala v Migrosu MyFresh. V Česku se koukněte po Filo/Phylo těstě. Dá se sehnat v Makru od 7days (v mrazících boxech) nebo také v Myslíkově ulici-FARAH FOOD 
    (Děkuju Báře, Ivě a Martě za rady, kam na tohle těsto v Česku:)


    Po rozbalení:
    V tomto balení bylo 44 plátů


    • 240 g vlašských ořechů nebo pistácii
    Já jsem dělala z pistácii a protože domácí se nemá šidit tak jsem měla 280g.
    Půlku jsem musela loupat a půlku jsem už měla naloupanou od firmy Peyman.


    • 400g másla
    To bílé máslo je z vesnice a ten zbytek jsem musela nahradit máslem z obchodu.


    Na šerbet:
    • 5 sklenic vody (jedna sklenice 200 ml)

    • 960g cukru

    • 6-7 kapek citronu

    Všecho je TAMAM:) A můžem se do toho pustit.

    šerbet
    Do hrnce nalejte vodu+cukr+citron a vařte 25-30 min.

    Máslo si rozpušťte.

    Ořechy si namelte.


    Připravte si plech. Ten pořádně vymastěte máslem a vložte do něho první plát yufky/těsta.



    Vložte další dva pláty a ten celkem třetí znovu potřete máslem.
    Takhle pokračujete dál a potírejte máslem jen každý třetí plát.

    Až dojtete k 15.plátu tak ten prosím nepotírejte máslem, ale posypte ho ořechy.


    Dejte pak na ořechy další 3 pláty a třetí potřete máslem. 
    Pokračujte stejným stylem jako předtím, tedy každý třetí plát potřete máslem.

    30.plát posypte ořechy

    Na ořechy dejte znovu 3 pláty a potřete máslem.
    Tak pokračujte dál se zbývajícími pláty.
    Já jsem skočila u 40.plátu.

    Pak je třeba baklavu nařezat (dát jí tvar-já řezala na diamanty)


    Až máte nařezáno vylejte zbývající máslo nahoru a dobře rozetřete do celé baklavě.


    No a pak už může naše krásná baklava do troby:)


    Peče se dozlatova:) Te mé to trvlo 25 min.


    Horkou baklavu polejte šerbetem. Šerbet musí být vlažný!

    Hotovo!


    AFİYET OLSUN!














    sobota 13. srpna 2016

    MOJE TURECKO

    20.08 2008 to je to magické datum, kterým to vše začalo. 
    Ten datum se blíží a mě přepadla nostalgie.

    Byl to den, kdy jsem odletěla směr Kıbrıs (tedy Severní Kypr). Měla jsem 22 a přede mnou byla dlouhá cesta. Poprvé jsem také přestupovala v Istanbulu na mezinárodním  letišti  Atatürk. Pamatuju si jak jsem před odletem přemýšlela, zda si v Istanbulu zahalit vlasy šátkem nebo ne. Teď se tomu musím strašně smát. A také si uvědomuju jak málo informací jsem o Turecku měla.
    Istanbulské letiště mě uchvátilo. Bylo tak velké, moderní a plné lidí z různých koutů světa. Šátek jsem tedy nechala v tašce a užívala si to mutikulturní místo. Po pár hodinách čekání mě čekal let směr malinký ostrov, který je oficiálně řecký a jeho polovina je neoficiálně turecká. Bylo docela odvážné letět na Severní Kypr uznávaný jen Turky. Letiště Ercan bylo opravdu  malinké a při vystupování z letadla si pamatuju tu facku...nebojte bylo takové horko, že to mi to první nadechnutí přišlo jako facka a já se měla za chvilku složit. V příletové hale mě čekal Cenk. V té době blízký přítel a dnes už manžel a otec mých dvou krásných synů. Ale o Turkovi-neturkovi, úžasném Cenkovi vám povím až někdy příště.
    Na Severním Kypru se mi moc líbilo:) Vyzkoušela jsem si pracovat v kasínu. Když jsem tam nastupovala říkala jsem si, že mi bude angličtina úplně stačit, ale opak byl pravdou. A tak jsem se poprvé setkala se slečnou turečtinou.

    Byla:
    ·         exotická
    ·         krásná
    ·         přitažlivá
    ·         a po delším zkoumání i velmi logická

    Kolegové mě utěšovali, že si nemám dělat starosti, že se to do 3 měsíců naučím, protože všem těm Ruskám co tam pracovaly to šlo neuvěřitelně rychle. No nemohla jsem se nechat zahanbit a tak jsem se hned pustila do hledání učebnice. Prvně v češtině, ale to jsem nevěděla, že je jen jedna, ale díky bohu byla ke stažení na internetu. No hledala jsem, ale dál a přes angličtinu jsem se dostala k více informacím a pomůckám.
    Tak jsem tedy s turečtinou začala a zamilovala si ji.
    Po půl roce mě čekalo stěhování do Antalye, nová práce v cestovce a pak také ve velkém zlatnictví, kde jsem díky tureckým kolegům přestala mít strach a začala jsem mluvit víc i přesto, že jsem stále dělala chyby.

    Merit Casino 2008

    Vánoce na Kypru 2008




    Kolegyně a kamarádky Antalya 2009-2010







    Když přemýšlím  nad tím co se za těch 8 let změnilo, tak jsem to hlavně já.
    Trvalo mi nějaký čas než jsem ze zbavila toho českého brblání jako např.: Bože tady nic nefunguje. Autobusy nejezdí v čas. Nikdo neumí anglicky. Proč jezdí kola po chodníku? Proč se na mě všichni dívají? Proč ten blbec tak blbě parkuje? U nás v ČESKU je to jinak....bla bla bla
    Obdivuji všechny kolem mě, že to se mnou vydrželi, hlavně teda můj manžel by si zasloužil metál.
    Po čase jsem přišla na to, že pokud tady chci žít nemůžu být pořád jednou nohou v Česku a jednou tady. Musela jsem se rozhodnout. A tak jsem si vybrala Turecko jako svůj domov. Přestala s manželem mluvit anglicky a přeorientovala se na turečtinu. Obklopila jsem se Turkama a Turkyněma a užívala jsem si toho jak jsou přirozeně přátelští a ochotní pomoci. Měla jsem štěstí na skvělé kolegy, užasnou tureckou rodinu a lidi co se mnou žijou v jedné čtvrti a každý den se potkáváme v pekařství, u řezníka či v obchodě.

    Neříkám, že je v Turecku všechno úžasné, to určitě není, ale díky lidem kolem mě jsem se i na ty špatné věci začala dívat pozitivně. Ono vlastně nikde není špatně....záleží na tom jak se člověk na svůj život, manžela a lidi kolem sebe dívá. Většina Turků se raduje z maličkostí. Milují své rodiny, pro své děti by udělali všechno. Dětem dávají velkou lásku a volnost. Milují svou zem a Atatürka.

    Moje Turecko je moderní a otevřené.  Je to tak, protože těch 8 let jsem prožila v Antalyi, moderním městě, kde žije hodně cizinců a tak i místní Turci jsou jiní než Turci na východě Turecka nebo v jiných menších městech či vesnicích. Možná bych mluvila jinak pokud bych třeba žila nějakou dobu například v Gaziantep, v Adaně, ve Vanu nebo třeba v Rize.... Turecko je velká země plná lidí z různých kultur. Turecko má dva obličeje. Jeden je moderní, liberální, demokratický a všemu otevřený. A ten druhý je postavený na tradicích, náboženství a je nepřístupný ke změnám. Někdy člověk narazí i na jakýsi mix těch dvou.

    Po posledních událostech se mění jak lidé tak i celé Turecko. Sama to po těch letech tady pociťuju a tak jako ostatní vyčkávám co z toho všeho bude.

    Přeju Turecku, aby bylo silné a zachovalo si sekularismus a tu rozmamitost, kterou do teď mělo.

    Miluji to tady. Tady jsem se vdala, tady jsem porodila své krásné dva syny, tady jsem našla samu sebe a tak mé srdce vždy zůstane zde. Díky turečtině dělám práci, která mě naplňuje. Díky turečtině a Turecku jsem poznala spoustu úžasných lidí, kteří mi velice přirostli k srdci.

    Svadba 2009




    Když se mě teď někdo zeptá jestli se cítím jako Češka nebo jako Turkyně, tak vždy chvilku váhám. Řekla bych, že tak i tak.
    Jednou mi jeden Turek řekl, že jsem správný mix obou kultur,  protože cítí, že jsem si z každé vzala to dobré. A tak doufám, že to budu moct předat svým synům a oni zase svým dětem.

    Vlastně bych tím ráda nakazila všechny. Přijeďte sem s otevřeným srdcem a myslí a nasávejte vše DOBRÉ turecké.

    Přeju vám krásný víkend  ARKADAŞLAR.

    S Cenkem nejvíc společného času trávíme v kuchyni. Milujeme  VAŘENÍ :)



    Naše lásky Kerem Lucas (4 roky)   a Oliver Can (4 měsíce)





    pondělí 8. srpna 2016

    SLOVESO BÝT V MINULÉM ČASE KROK ZA KROKEM


    SLOVESO BÝT V MINULÉM ČASE


    Minule jsme se podívali jak používat sloveso být v přítomném čase (sloveso byt krok za krokem) a teď se podívejme jak to funguje v minulém čase:) Není to nic těžkého, jen je třeba pěkně to naše turecké puzzle poskládat.

    Přípony:

    +dı/di/du/dü+m= byl jsem (byla jsem)
    +dı/di/du/dü+n= byl jsi
    +dı/di/du/dü  = byl (byla/bylo)
    +dı/di/du/dü+k= byli jsme
    +dı/di/du/dü+nüz= byli jste
    +dı+lar/di+ler/du+lar/dü+ler= byli/byly/byla

    Ben güzel+di+m (Já jsem byl pěkný)
    Sen güzel+di+n (Ty jsi byl pěkný)
    O güzel+di (On byl pěkný)
    Biz güzel+di+k (My jseme byli pěkní)
    Siz güzel+di+niz (Vy jste byli pěkní)
    Onlar güzel+di+(ler) (Oni byli pěkní)
    píšeme dohromady: arkadaştın, büyüktün ...


    değildim= nebyl jsem
    değildin= nebyl jsi
    değildi= nebyl
    değildik= nebyli jsme
    değildiniz= nebyli jste
    değildiler= nebyli

    příklad:
    Ben evli değildim. Já jsem nebyla vdaná./Já jsem nebyl ženatý.

    Biz mutlu değildik. My jsme nebyli šťastní.

    příklad:
    Sen evli miydin? Ty jsi byla vdaná?/ Ty jsi byl ženatý?

    Siz mutlu muydunuz? Vy jste byli šťastní?

    příklad:
    Sen evli değil miydin? Ty jsi nebyla vdaná?/Ty jsi nebyl ženatý?

    Siz mutlu değil miydiniz? Vy jste nebyli šťastní?

    příklady:

    Neredeydin? Kde jsi byl?
    Evdeydim. Byl jsem doma.
    Hastaydım. Byl jsem nemocný.
    İşteydim. Byl jsem v práci.


    KOLAY GELSİN!